Dopis investorům od Larryho Finka, předsedy představenstva a CEO společnosti BlackRock, patří každoročně k nejvlivnějším investičním textům na světě. V aktuálním vydání pro rok 2025 se Fink zaměřuje na klíčové posuny ve světě investic: oslabování tradičního modelu 60/40 (60 % akcie, 40 % dluhopisy) a rostoucí význam tzv. private markets – především infrastruktury a private creditu.
Nejde o teoretické úvahy. Dopis reflektuje praktické změny v portfoliích těch největších globálních investorů a nabízí rámec, který může být aktuální i pro dlouhodobé a konzervativní investory v Česku. Právě kombinace tradičních a nových pilířů portfolia bude podle Finka rozhodovat o stabilitě a výnosu v příštích letech.
Larry Fink ve svém dopise nezpochybňuje význam tradičních aktiv – akcií a dluhopisů – ale upozorňuje, že jejich schopnost samostatně zajistit stabilní a výnosné portfolio je dnes omezená. Jak doslova uvádí: „Jak se globální finanční systém dál vyvíjí, klasické portfolio 60/40 (akcie/dluhopisy) už možná plně nereprezentuje skutečnou diverzifikaci.“ Tento model, který byl po desetiletí považován za univerzální investiční rovnováhu, dnes naráží na výzvy spojené s inflací, měnícími se úrokovými sazbami a vyšší tržní nejistotou.
Akcie podle Finka zůstávají klíčovou složkou portfolia s dlouhodobým potenciálem růstu. Zároveň však upozorňuje, že volatilita může zůstat výrazná a investoři musí počítat s vyšší mírou nejistoty i korelace napříč trhem. U dluhopisů je pak patrný posun v myšlení – stále více investorů se poohlíží po dalších typech aktiv, která mohou nabídnout stabilní výnosový profil i v prostředí zvýšené inflace. Fink v této souvislosti vyzdvihuje například infrastrukturní projekty s pravidelnými příjmy z dlouhodobých smluv.
Na základě těchto změn se objevuje nový přístup k rozložení portfolia. Jak Fink píše, někteří investoři již přecházejí k modelu 50 % akcií, 30 % dluhopisů a 20 % alternativ – jako jsou private credit a infrastruktura. Nejde o odmítnutí klasických tříd aktiv, ale o rozšíření investičního rámce tak, aby lépe odrážel současnou ekonomickou realitu a nabízel širší spektrum zdrojů výnosu.
Když Larry Fink mluví o proměně investičního světa, nemá na mysli jen kosmetické úpravy tradičního portfolia. V dopise otevřeně popisuje posun směrem k tzv. private markets, tedy neveřejným investičním příležitostem mimo burzu. Ty podle něj přinášejí nejen jiné výnosové profily, ale i odlišnou roli v portfoliu – jako stabilizační a výnosový prvek v prostředí, které je pro tradiční aktiva méně předvídatelné.
Fink mezi nejvýznamnější oblasti private markets řadí především infrastrukturu, nemovitosti a private credit – tedy typy aktiv, které nejsou obchodované na veřejných trzích a často generují stabilní příjem z provozu nebo dlouhodobých smluv. BlackRock podle něj cíleně investuje do toho, aby byly tyto segmenty dostupnější širšímu okruhu investorů. Tím se naplňuje dlouhodobá teze, že skutečná diverzifikace nevzniká jen z počtu akcií v portfoliu, ale z kombinace různých typů aktiv s odlišnou povahou rizika a výnosu.
Z pohledu českého investora to znamená především širší výběr. Možnosti přístupu k těmto aktivům – ať už přes fondy kvalifikovaných investorů nebo specializované platformy – se postupně rozšiřují. Ne pro každého, a ne za každou cenu, ale pro ty, kdo hledají kombinaci výnosu a částečné nezávislosti na veřejných trzích, to začíná být reálně využitelná cesta.
V jedné z nejvýraznějších pasáží dopisu Larry Fink připomíná, že svět bude muset do roku 2040 investovat přibližně 68 bilionů dolarů do infrastruktury – ať už jde o rozvodné sítě, datová centra, přístavy, železnice nebo energetické přechody. Tyto investice podle něj z velké části nebudou pocházet od států, ale od soukromého kapitálu – tedy investorů, kteří jsou ochotni financovat dlouhodobé a předvídatelné projekty výměnou za stabilní výnos.
Právě infrastruktura se podle Finka dostává do popředí jako nový pilíř portfolií – zejména díky své schopnosti generovat pravidelný cash flow z dlouhodobých smluv (například mýtné, poplatky za připojení, služby veřejného významu). V dopise výslovně zmiňuje, že tyto příjmy často rostou v návaznosti na inflaci, což je v aktuálním prostředí stále významnější charakteristika.
Pro české kvalifikované investory je infrastruktura srozumitelnou a čím dál dostupnější kategorií. Na trhu se objevují fondy zaměřené na evropské nebo globální infrastrukturní projekty, často s diverzifikací napříč sektory i regiony. Výhodou je nejen dlouhodobá predikovatelnost výnosů, ale i relativně nízká korelace s tradičními trhy. Pro část portfolia orientovanou na stabilitu a výnos tak může jít o atraktivní doplněk.
Larry Fink věnuje výraznou pozornost oblasti private credit. V dopise otevřeně popisuje, že dnešní firmy už se zdaleka nespoléhají výhradně na banky. Přístup ke kapitálu se přesouvá jinam – k fondům a investorům, kteří jsou ochotni převzít úvěrové riziko výměnou za atraktivnější výnos: „Dnes banky samy o sobě nedokážou pokrýt kapitálové potřeby rostoucích firem.“
Fink připomíná, že právě private credit dnes zajišťuje financování celé řady podnikových aktivit, od akvizic po rozvoj. Tento segment rychle roste a podle Finka se objem aktiv v private creditu do konce dekády více než zdvojnásobí. Výnosy bývají stabilní, často fixní a navázané na konkrétní projekty nebo zajištění. Nezávislost na veřejných trzích z něj navíc dělá nástroj, který přináší do portfolia jiný rytmus než akcie nebo dluhopisy.
V tomto segmentu jde podle Finka o více než jen investici – jde o příležitost aktivně se podílet na reálné ekonomice: „Private markets financují globální podniky a udržují chod spotřebitelských ekonomik.“ Na blogu Long Capital jsem se vysvětlení oblasti private credit nedávno detailně věnoval včetně příkladu fondu EMUN Private Credit, který v tomto umožňuje účast i českým kvalifikovaným investorům.
V návaznosti na oslabování tradičního modelu 60/40 (akcie/dluhopisy) Fink zmiňuje, že stále více investorů přechází k novému způsobu uvažování o alokaci. Tento posun není motivován módou, ale reálným chováním aktiv v turbulentním prostředí posledních let. Nový rámec, který se začíná prosazovat, staví na poměru 50 % akcií, 30 % dluhopisů a 20 % alternativních aktiv – tedy například infrastruktury, private creditu nebo nemovitostních projektů mimo burzu.
Fink tímto přístupem nepodrývá význam klasických tříd aktiv. Naopak – akcie i dluhopisy v portfoliích zůstávají. Ale podle něj je nutné doplnit je o další složky, které reagují jinak na inflaci, úrokové pohyby nebo geopolitická rizika. Právě alternativní investice mají přinášet stabilitu, nízkou korelaci a často i reálný výnos v době, kdy tradiční trhy kolísají.
Pro české investory to může být zajímavý mentální model. Není nutné slepě kopírovat přesná procenta, ale samotný princip – tedy rozšířit strategii za hranice veřejných trhů – může být inspirací pro každého, kdo hledá dlouhodobou odolnost portfolia v reálném světě.
Z dopisu Larryho Finka je cítit, že mluví nejen jako šéf největší investiční společnosti na světě, ale také jako někdo, kdo sleduje dlouhé cykly. Nemluví o tom, co udělají trhy příští měsíc. Mluví o tom, co se mění v základní architektuře investování – a co bude hrát roli v následujících letech a dekádách.
Pro investory s dlouhodobým horizontem a střízlivým přístupem může být užitečné vnímat, kam se přesouvá pozornost globálního kapitálu. Neznamená to opouštět klasická aktiva, ale může dávat smysl přemýšlet i o těch třídách, které dosud stály mimo hlavní proud. Právě tam se dnes často odehrává část ekonomiky, která je méně vidět – ale čím dál víc propojená s konkrétními projekty, reálným provozem a dlouhodobými peněžními toky.
Upozorňujeme, že po telefonu neposkytujeme žádné informace k investicím ani službám, neboť hovory nejsou nahrávány (máme zákonnou povinnost archivovat komunikaci se zákazníky týkající se investičních nástrojů a služeb). Telefon slouží pouze k domluvení termínu osobní schůzky či nahrávaného videohovoru. K veškerým dotazům prosím využívejte kontaktní formulář nebo e-mail.
