Co čekat od dluhopisů po návratu Andreje Babiše do vlády?

Otázka, kterou si dnes kladou nejen investoři, ale i širší veřejnost, zní: Co to znamená pro výnosy českých státních dluhopisů a odvozeně i výnosy korporátních dluhopisů v  ČR?
 

Krátký exkurz: vývoj výnosů desetiletých státních dluhopisů v posledních letech

Výnos českého státního dluhopisu není pouhé číslo, vyjadřující náklady na financování státního dluhu. Je to indikátor důvěry, kterou si Česko na trzích buduje a kterou může také velmi rychle ztratit.

Uplynulých pět let znamenalo pro české státní dluhopisy mimořádně dynamické období, kdy vývoj výnosů ovlivňovala pandemie Covidu, rostoucí inflace a válka na Ukrajině.

• 2020 – léto 2021: období pandemie Covidu, nízké sazby ČNB a výnosy desetiletých dluhopisů ČR hluboko pod 2 %.
• Léto 2021 – únor 2022 : Česká národní banka (ČNB) prudce zvyšuje úrokové sazby v obavách z rychle rostoucích inflačních očekávání. Výnosy vyskakují k hranici 3 %.
• Únor 2022 – říjen 2022: Po ruské invazi na Ukrajinu dochází k bezprecedentnímu nárůstu inflace napříč světovou ekonomikou. ČNB pokračuje v růstu sazeb a výnos desetiletých dluhopisů ČR dosahuje v říjnu 2022 maxima 6,38 %, nejvyšší hodnoty od počátku tisíciletí.
• 2023 - 2024: Inflace se stabilizuje, ČNB začíná snižovat úrokové sazby a výnosy klesají k 3,6 %. Tento pokles doprovází obnovení důvěry v budoucí fiskální konsolidaci, ratingové agentury ponechávají hodnocení země jako stabilní.
• rok 2025: Výnosy postupně rostou zpět nad 4 %. Hlavními důvody jsou opatrný přístup ČNB a pozastavení poklesu sazeb již na úrovni 3,5 %, zvýšená rizika z vývoje evropské ekonomiky v důsledku obchodních cel a sporů a v neposlední řadě i politické problémy ve Francii.

Graf vývoje desetiletých od dluhopisů od ruské invaze na Ukrajinu

Proč politika hýbe výnosy dluhopisů

Výnosy státních dluhopisů nejsou určovány pouze ekonomickými daty, ale také důvěrou investorů v budoucí stabilitu země. Politická rozhodnutí totiž ovlivňují všechny klíčové proměnné, které investoři sledují: rozpočtové hospodaření, veřejný dluh, inflaci i nezávislost institucí, jako je například centrální banka.

Když vláda nebo centrální banka změní rétoriku, trhy reagují dřív, než se projeví samotná ekonomická data. Důvěra a s ní spojená očekávání jsou klíčovým faktorem, na kterém trhy stojí – a který se může snadno otřást. A právě v případě možné vlády vedené Andrejem Babišem jsou obavy z dalšího zadlužování a eroze důvěry více než na místě.

Hnutí ANO, vítěz parlamentních voleb, už v předvolebním období naznačovalo, že se nebude vyhýbat dalšímu zadlužování a současně slibovalo snižovat daně. Tento přístup byl politicky atraktivní a pomohl hnutí uspět u voličů, z pohledu investorů však vyvolává obavy.

Pokud by růst vládních výdajů probíhal současně se snižováním daní, nehrozil by pouze vyšší deficit státního rozpočtu, ale také by se výrazně zvýšily inflační tlaky. Taková politika totiž posiluje poptávku v ekonomice, aniž by vzrostla její reálná produktivita. Zároveň by se zvedla i inflační očekávání – tedy přesvědčení domácností a firem, že ceny porostou. A právě tato očekávání často inflaci sama urychlují: lidé požadují vyšší mzdy, podniky preventivně zvedají ceny, aby se „pojistily“ proti budoucímu růstu nákladů.

Výsledkem je začarovaný kruh, v němž se očekávaná inflace stává skutečnou. To vše by vedlo ke znehodnocování úspor a reálných mezd, tedy ke snížení kupní síly všech obyvatel.

Z tohoto pohledu by kombinace expanzivních výdajů a daňových úlev představovala pro finanční trhy varovný scénář – nejen kvůli rozpočtovým dopadům, ale i kvůli riziku návratu inflačních tlaků, které by ohrozily stabilitu výnosů českých státních dluhopisů.

Z makroekonomického pohledu lze tedy předpokládat několik dopadů:

• Vyšší deficit – nové sociální programy, dotace či daňové úlevy by zvýšily potřebu financování.
• Zpomalení konsolidace - trhy dnes očekávají, že deficit do 3 % HDP se podaří udržet. Babišova vláda by tento cíl mohla odložit.
• Politické riziko - tlak na ČNB (např. kvůli kurzu či úrokovým sazbám) může zhoršit vnímání nezávislosti institucí.
• Riziko ratingu - mezinárodní ratingové agentury jako Fitch či S&P by mohly přistoupit ke snížení výhledu ze „stabilního“ na „negativní“.

To vše by vedlo k tomu, že investoři by za půjčení peněz Česku požadovali vyšší výnos, tedy by došlo ke zdražení dluhu.
 

Tři scénáře vývoje výnosů  v dalších letech (2026–2028)

V základním scénáři, který se dnes jeví jako nejpravděpodobnější, by výnosy českých dluhopisů mohly vzrůst k 5 %, tedy o zhruba 0,5 – 1 % výše než v době před volbami.
To sice nemusí působit dramaticky, ale v objemu státního dluhu přes 3 biliony Kč jde o miliardy korun ročně navíc na úrocích.

Trhy nejsou ideologické, ale pragmatické. Nehodnotí osobnosti, ale pravděpodobnost, zda stát bude fungovat bez inflačního či fiskálního překvapení.

Pokud nová vláda ztratí důvěru investorů, dluhopisy to ukážou jako první. Naopak, pokud budoucí vláda dokáže rozptýlit obavy investorů, může si Česká republika udržet relativně stabilní financování. Jak říká staré pravidlo z trhů: „Důvěra přichází po kapkách, ale odchází po litrech.“
 

Proč to zajímá i běžného investora

Změny výnosů státních dluhopisů se dříve či později promítnou do celé ekonomiky a ovlivní i běžné investory. Když rostou výnosy státních bondů, zvyšuje se cena peněz a tedy stát platí více za svůj dluh, firmy za poskytnuté úvěry a domácnosti za hypotéky. Vyšší výnosy tak postupně znamenají dražší financování pro všechny, což může omezit investice i hospodářský růst.

Současně platí, že růst výnosů vede ke snížení tržních cen starších dluhopisů. Investoři, kteří drží dluhopisové fondy nebo individuální emise s fixním výnosem, mohou zaznamenat ztráty. A to i v případě, že emitenti plní všechny své závazky. A právě zde se dostáváme k aktuálnímu problému českého trhu s korporátními dluhopisy. Mnoho emisí stále nabízí úrokové výnosy kolem 5 – 6 % ročně, což je v dnešních podmínkách neadekvátně nízká riziková prémie.

Za současného makroekonomického a politického prostředí to znamená, že investoři nejsou dostatečně kompenzováni za riziko emitentů - tedy za možnost, že firma nebude schopna splatit svůj dluh včas nebo v plné výši. Pokud navíc dojde ke zvýšení výnosů státních dluhopisů, tržní ceny korporátních dluhopisů pravděpodobně klesnou, a to především u emisí s delší splatností.

Z těchto důvodů by měli investoři v nadcházejícím období postupovat obezřetně a požadovat i u kvalitních podnikových dluhopisů úrokové výnosy minimálně kolem 7 % ročně. Tato úroveň dnes lépe odpovídá kombinaci rizika rostoucí inflace a politické nejistoty. Výnosy pod touto hranicí lze dnes považovat spíše za nedostatečné než konzervativní.